25.7.17
Úterý:
První vstali jako vždy jihočeši. Hned mazali na náměstí do nálevny. Když sme
posbírali všechny lenochy,šli sme za nimy. Hafany nepouštěj, tak bohužel musíme o dům dál.
Pension s vnitřní terasou, uprostřed střech, byla dobrá volba. Po nacpání pupků jsme vyrazili dál po trase.
Čekalka nás cesta do Pňovan. Druhá půlka cesty bohužel vedla po silnici,
tak jsme si docela šláply.
Stará nádražka zavřená, umřel majitel. Rozloučili sme se s Gibim a Marcelkou a šli dál na Vranov. Už jsme ani nedoufali,
ale nakonec sme našli starou fajnovou putiku. Sedli sme na sluníčko a řádně nakrmili hrošíky pívem. Slonovi ostříhala Aneta vlasy
tupýma nůžkama a nechala mu jen číro. V pozdní odpoledne se Tomáš s Anetou na závěr před odjezdem řádně zkapalnili. (Nakonec je prý okradli v Plzni
o věci.)Celkem sme se divili, že stihli vlak. Zbývající skupinka si zalezla dovnitř a pokračovala v zábavě. Nakonec se ukázalo že výčepák je starej trampík
a umí hrát na kytaru. Takže se hrálo, zpívalo, Natálka tancovala a Karlík básnil a poblil se na stole do ubrusu.
Po pozdní zavírace sme se vydali spat. Táhli sme Karlíka, zpíval, padal, no jako vždy. Dokonce sme se jednomu panovi nelíbili.
Spalo se u kolejí poblíž nadraží.
26.7.17
Středa:
Rano jsme vstali, ta petka nemohla chutnat nikomu, a vyrazili na hracholusky. nikdee žadna občerstvovačka. Nakonec začlo brutal lejt
a mi našli až skoro u cíle, Hotel-restauraci, krapítek nobl, ale výborně vařili, na obsluhu se dalo zírat se slinou u pusy a pivíčko
také šlo. Přijela pražská trojka, Tuleň, Popelnice a Kachna. Dali jsme nějaký ten rumíček. Trošku nám zkazili dojem když na nás svedli
blitku v pisoáru,ale to nám bylo vlastně jedno. David se dušoval, že to nebyl, ikdyž nám nenápadně upíjel. Spali jsme kousek od restauračky,
jedna půlka ve vražedném rozbitém, vylidněném baráku a druhá část v bordelu, zbytcích sena v neméně rozpadlé stodole. Normální bezdomovci..
27.7.17
Čtvrtek:
Ráno budíček, smrďoši mladoši, se jali hned prozkoumávat barabiznu. Celkem obří dům. Pak jsme se zvedli a vyrazili k Hracholuskům k vodě.
Vykoupali jsme se, tedy kdo chtěl, Slon se vymejdloval. Počkali jsme na otvíračku, hospody v kempu, (byli jsme tu již kdysy na velkém
Vitalu) naobědvali jsme se a potom jsme vyrazili na plánovaný vlakový přesun do Konstantinek. No byl to pořádný kalup aby nám to neujelo.
V lázeňském městě jsme ochutnali Prusíka (železitá minerálka z pramene), nikomu nechutnal a šli jsme navštívit hospodu u Krkovičky. Zde
se to léty již trochu změnilo, ale Otík byl přítomen, tak se s ním Car pozdravil a pokecal. Popelnice s Tuleněm sháněli boty, neboť
Danovi je sežrali asi termiti či co. Ostatní na ně museli čekat, a tak se stalo, že sme se nakonec kousli u Otíka. Spát se
šlo do zdejšího lesoparku. Museli jsme udělat plachty, neboť nás po cestě skrápěli krůpjeje deště.
28.7.17
Pátek:
Ráno vysvitlo slunce, jež nás vzbudilo. Dali jsme snídani a vyrazili k lomu, je schovaný v lese nad Konstantinkama. Bohužel nebylo
celý týden hezky (z pohledu opalovačů) tak bylo bohužel všude prázdno a kiosek zavřenej. Vyrazili jsme tedy po značce dál směr
Gudštejn. Ztratili jsme Ríšu, kterej to vzal zkratkou mimo značku, ale nakonec se našel, když se doptal místního sedláka.
Již kdysi byla po cestě maringotka s občerstvením, óóóó jaká radost,že stále stála na svém místě.
Počkali jsme asi hodinku a přijela nám otevřít pani výčepní. Dali jsme malinovky, piva a holky vykoupili sušenky, brambůrky, aby
nakrmili hladovějící děti. Pak někoho napadl (asi Tuleně) rum. No určitě jí. Ajaaaaj. K tomu ostré slunce a bylo hned krásně na světě. Natálka
se přihlásila o zbytky, a o pár chvil později už vegetila na trávě.
Kol šesté jsme se vydali na Gudštejn. Hned na nádvoří tábořil nějaký jantar, se stanama a autem. Šli jsme tedy raději dolu pod
hradby. Kolem hradu, je nekonečné množství ohnišť, tak jsme se u jednoho utábořili a udělali
konečně pořádnej táboráček. Akorát snad Kája si ho moc neužil.
Sobota 29.
Ráno se těžce vstávalo, věděli jsme že pojedem dom, po kávičkách, polívkách jsme se nakonec zvedli. Po žluté a pak na zelenou
jsme se vydali na vlak. Nikde nic otevřeného, došli jsme až do Trpíst, kde měli fotbalisté turnaj. Tak jsme tedy pronikli do hospůdky
na hřišti. Pííívo na závěr za 19,- Paráda. Pomalu sme chodili (podle žízně) na nádraží do Erpružic a odjížděli dom.
|
